ČLOVĚK A OSVĚTLENÍ 
 
Světlo denní i umělé silně působí nejen na člověka, pro něhož je důležitým 
činitelem psychické a fyzické pohody ale i na všechny živé organismy. Střídáním dne a noci, tedy světla a tmy, se výrazně mění biologická funkce jednotlivých orgánů. Nesoulad mezi osvětlením a funkcemi organismu člověka pak může dokonce vyústit 
v závažné zdravotní problémy.
 
 
1.1 Zrakový orgán a schopnost vidění 
 
Lidské oko je složitý orgán, který dokáže díky 70% smyslových buněk 
zprostředkovat člověku dokonalý obrazový vjem o prostředí, ve kterém se nachází. 
Kvalita vjemu závisí přímou úměrou na kvalitě osvětlení prostředí. 
Při vzniku zrakového vjemu je nejdříve světlo při průchodu lidským okem 
lámáno čočkou. Množství světla, které projde čočkou je usměrňováno duhovkou, která svým roztahováním a stahováním ovlivňuje velikost zornice. Světlo potom dopadá na sítnici, kde vytvoří pomocí světločivných buněk (tyčinek a čípků) ostrý převrácený obraz, který je následně veden zrakovým nervem do mozkové kůry. V mozkové kůře se promítá přesná smyslová informace a vzniká tak obrazová představa o okolním světě.
 
Výsledkem toho, že lidé byli i noční tvorové jsou dvojí receptory oka, a to 
tyčinky a čípky, které reagují na různá světelná kvanta. Díky čípkům, které jsou schopny reagovat na vyšší světelná kvanta, máme schopnost vidět barevně, naopak díky tyčinkám vnímáme kontrasty, tedy černobílý obraz. Vlivem různé míry osvětlení, dělíme vidění na černobílé, smíšené a barevné. 
 
Barevné vidění u zrakově zdravého jedince začíná přibližně při osvětlenosti více 
než 1 lux. Základní barevné povrchy je lidské oko u většiny lidí schopno rozlišit už od hodnoty 10 lx. Od tohoto faktu jsou potom doporučeny hodnoty intenzity osvětlení pro jednotlivé činnosti podle Mezinárodní komise pro osvětlování, zkráceně CIE. Barevného vidění několika stovek odstínů je lidské oko schopno až při 100 lx, proto je doporučená hodnota celkového osvětlení ve většině prostor dvojnásobkem této hodnoty, 
tedy 200 lx. 
 
V souvislosti s viděním se často objevují pojmy jako je zrakový výkon a zraková 
pohoda. 
 
Zrakový výkon je popisován jako účinnost, s jakým lidské oko zachytí co 
nejpřesnější a nejpodstatnější informace v nejkratším časovém úseku. [4] 
 
Zrakovou pohodou je myšlen příjemný psychofyziologický stav, kdy máme 
pocit klidu a uvolnění organismu. Zrakový systém při tomto stavu plní svou funkci optimálně a člověk má pocit, že nejen dobře vidí, ale cítí se dobře i po psychické stránce. 
 
 
1.2 Vliv aspektů osvětlení na člověka 
 
Denní i umělé osvětlení má mnoho hledisek, podle kterých lze posuzovat buď 
pozitivní, nebo negativní působení na fyziologické, emoční a psychické zdraví člověka. 
 
Světlo a osvětlení z psychologického hlediska zasahuje v jisté míře do tzv. 
Maslowovy pyramidy potřeb, která vychází z hierarchie postupného uspokojování lidských potřeb od základních nedostatkových, mezi něž se řadí fyziologické potřeby, potřeba bezpečí a jistoty, potřeba lásky a potřeba uznání až po vrcholek pyramidy, kam se řadí potřeba seberealizace. Světlo a osvětlení zasahuje do každé kategorie v diametrálně jiné, ale důležité míře. V celé pyramidě platí pravidlo, že pokud nejsou 
uspokojeny potřeby nižšího řádu, nemohou být uspokojeny vyšší potřeby. [8] 
 
 
 
 
1.2.1 Střídání dne a noci 
Základním aspektem, který má jasný vliv na člověka je střídání světla ve dne a 
tmy v noci, což je ovlivněno rotací Země okolo své osy. Této pravidelné změně se přizpůsobuje řada biologických funkcí člověka. Mozek programuje funkce celého organismu tak, aby co nejlépe odpovídaly činnostem v různých denních i nočních dobách. Mozek o změnách světla a tmy dostává informace pomocí zrakového nervu ze sítnice oka. Změna biologických rytmů člověka v závislosti na světle se označuje jako 
cirkadiánní rytmus. 
 
1.2.2 Oslnění 
Oslnění vzniká při nadměrném osvětlení, tedy v situaci jsou-li v zorném poli oka 
příliš velké jasy, či kontrasty jasů, které překračují adaptabilitu zraku. Oslnění se dělí na 
psychologické a fyziologické. 
 
Psychologické oslnění, je takové, kdy zdroj světla odpoutává pozornost od 
úkolu, u člověka pak vzniká zraková nepohoda a posléze bezděčně i únava. [1] 
 
Fyziologické oslnění již zhoršuje činnost zraku, čímž omezuje člověka 
v činnostech. Krajním případem oslnění je fyziologické oslepující oslnění, nazýváni taktéž jako absolutní oslnění, při kterém dojde ke znemožnění zrakového vjemu 
dokonce i po určitou dobu po skončení působení oslňujícího činitele.
 
Při zařizování obytného prostoru se tedy snažíme eliminovat oslňující činitele ze 
zorného pole, jako jsou nekryté světelné zdroje nebo příliš zářivá svítidla. Na lehkou váhu se ale nesmí brát ani vysoce lesklé podlahy, sklo a různé lesklé povrchy, které mají 
tendenci světlo přímo odrážet. [
 
 
1.2.3 Nedostatečné osvětlení 
Nedostatek světla se projevuje mnoha způsoby. Nejvýznamnějším je tzv. 
„Syndrom sezónní deprese" (SAD), který se projevuje zejména na podzim nebo v zimě, kdy dochází k úbytku slunečního svitu. Způsobuje například snížení společenské aktivity, neefektivitu v práci, příbytku tělesné hmotnosti, stavy úzkosti, stresu, což vede k častým depresím v tomto ponurém období. Míra postihnutí tímto syndromem se 
diametrálně liší u každého člověka zvlášť. 
 
Tyto sezónní obtíže se dají odstranit nebo do jisté míry eliminovat pravidelným 
působením umělého osvětlení v řádech tisíců luxu po přiměřeně dlouhou dobu, která je 
závislá na míře osvětlení.
 
Dalším neopomenutelným důsledkem nedostatečného osvětlení je vysoké 
namáhání zraku na zrakově náročnější práci. Dlouhodobé špatné osvětlení může 
přispívat až k trvalému poškození zraku u jedinců všech věkových kategorií. [7] 
 
Vhodným osvětlením lze snížit zrakovou námahu na úkol a tím eliminovat 
možné začínající poškození zraku. Důležité je ale přesně určit chorobu a vlivy, které na 
ni neblaze působí. 
 
 
1.2.4 Barva světla 
Použitím barevných světel můžeme docílit pozitivních ale i negativních 
výsledků. V základu se světlo rozděluje na teplé a studené. Mezi teplé barvy se řadí žlutá, oranžová nebo červená. Tyto barvy mají na člověka kladný emoční vliv, protože evokují asociaci například s ohněm, podporují intimní náladu a pocit bezpečí. Negativní emoce však mohou vyvolávat barvy studené, mezi které se řadí modrá, zelená a fialová barva. Vyvolávají pocit osamění a opuštěnosti, tyto barvy dominují v přírodě nejvíce a jsou spojeny s otevřeným nekonečným prostorem (obloha, moře). Nejvíce neutrální barvou je zelná, která ale může dodat pokožce nepříjemný vzhled. Obecně platí, že 
barva světla by neměla být příliš sytá, aby nevyvolávala klamavé dojmy z interiéru. [28] 
 
 
1.2.5 Umístění svítidla 
Umístění svítidla vyvolává v člověku podvědomé pocity bezpečí nebo naopak 
neklidu. Například vzdálenost osvětlení venku na ulici má být v rozestupech cca 5 m, abychom dokázali včas rozpoznat úmysly blížící se osoby. V interiéru souvisí pocit bezpečí s pocitem intimity. Obecně lze říci, že čím je svítidlo blíže k člověku, tím více narůstá pocit intimity. Tato teorie vychází již z dávného umístění ohniště na zemi a shlukování okolo něj. Proto za nejintimnější prostředí se považuje prostor, kde je svítidlo umístěno do výše asi 60 cm nad zemí. Důvěrným prostředím se označuje prostor se svítidly do 120 cm nad zemí, která odpovídá úrovni hlavy sedícího člověka. Svítidla umístěná ve výšce stojící postavy vytváří dojem přiměřeně soukromého prostředí. Pokud jsou svítidla umístěná výše než je dosah ruky stojícího člověka, tedy 
nad 240 cm, jde již o veřejné prostředí, kde necítíme pocit intimity a soukromí. [4] 
 
 
1.2.6 Forma provedení svítidla 
Forma provedení svítidla se nejvíce váže k oblasti potřeby seberealizace a 
uznání člověka. Světla a svítidla pak dokládají společenské postavení jedince. Ukázkovým příkladem je křišťálový lustr umístěný v přijímacích prostorech a 
kancelářích vysoce postavených úředníků. [4] 
 
 
 
 
 
 
 
 
2 ZÁKLADNÍ POJMY SVĚTELNÉ TECHNIKY 
 
Viditelné světlo je z fyzikálního hlediska definováno jako část 
elektromagnetického záření, které v lidském oku způsobuje světelný vjem a je definováno fotometrickými veličinami se standardizovanými jednotkami. Tyto veličiny jsou ve světelné technice důležité z hlediska posuzování světelných zdrojů a svítidel. [20] 
 
 
2.1 Fotometrické veličiny 
 
Světelný tok je světelně technická veličina vyjadřující světelnou hmotu nesenou 
všemi vysílanými paprsky dohromady. Jednotkou světelného toku je 1 lumen (lm).[2] 
Světelný tok tedy v podstatě udává množství světla vyzářeného světelným zdrojem do všech směrů za časovou jednotku. Patří k základním fotometrickým veličinám a 
charakterizuje výkon zdroje světelného záření.[21] 
 
Svítivost je pojem udávající hustotu světelného toku, který charakterizuje zdroj, 
v různých směrech. Svítivost v podstatě vysvětluje rozdělení světelného toku, jakožto tenounkých světelných paprsků, do různých směrů od zdroje záření.[1] Jednotkou svítivosti je 1 kandela (cd), která patří mezi základní jednotky soustavy SI. 1 kandela 
odpovídá přibližně svítivosti běžné svíčky.
 
Intenzitou osvětlení rozumíme poměr dopadajícího světelného toku na určitou 
plochu. Je tedy podílem světelného toku a plochy. Jednotkou intenzity osvětlení je 1 lux 
(lx), která charakterizuje dopad světelného toku 1 lm na plochu 1 m2 [20] 
 
Osvětlení plochy se při zvyšující se vzdálenosti od zdroje zmenšuje a její 
intenzita také závisí na úhlu paprsků dopadajících na plochu, přičemž nejlépe je osvětlena plocha, na níž dopadají světelné paprsky kolmo. Přístroj, kterým se měří osvětlení, se nazývá luxmetr. Pomocí tohoto zařízení si můžeme snadno změřit 
osvětlenost prostoru, ve kterém chceme vykonávat určitou činnost.
 
Při vypočítávání intenzity osvětlení je dále nutné dbát na míru odraženého 
světla, tedy světelného toku, který neosvětluje předměty přímo, ale až po odrazu například od nábytku, zdí, stropu nebo podlahy. Činitel odrazu pak tedy udává, jaká 
část světleného toku se po dopadu na plochu odrazí.
 
Jas je důležitým pojmem z hlediska vnímání světla. Je to tedy vjem, kterým 
pozorujeme rozdíly a kontrasty jasů určitých ploch. Plochy různých velikostí a různého umístění odrážejí světlo v několika odlišných směrech. Některé plochy se nám proto zdají být jasnější, a z toho si vyvozujeme informace o vzdálenostech, barvách a tvarech 
předmětů okolo nás. Na tomto principu lze vysvětlit i celou řadu optických klamů.
 
Jas je častokrát ztotožňován či zaměňován s luminací. Tyto dva pojmy je ale 
nutné odlišovat. Luminace je v podstatě jakási „síla" odraženého světla od plochy předmětu nebo světla vyzářeného z plochých světelných zdrojů (monitor, televizní obrazovka). Luminace vyvolává různý jas, a proto je objektivnější veličinou. Jednotkou, 
která popisuje jas je kandela na metr čtverečný (cd/m2).
 
2.2 Základní údaje o světelném zdroji pro spotřebitele 
 
Následně uvedené nejdůležitější pojmy pro spotřebitele jsou ve většině případů 
uvedené na obalu výrobku, či na příbalovém letáku a mají co nejpřesněji informovat o parametrech světelného zdroje. 
 
Měrný výkon světelného zdroje je důležitou veličinu pro kupujícího. Udává 
totiž, kolik lumenů světlo vysílá na 1 watt elektrického příkonu, tedy zjednodušeně s jakou ekonomickou úporností je elektrický příkon transformován na světlo. Jednotkou 
této veličiny je logicky lumen na Watt (lm/W).
 
Teplota chromatičnosti, někdy též nazývána jako barevná teplota, charakterizuje 
spektrum bílého světla v porovnání s černým tělesem. Touto veličinou je velmi dobře popsána barva světla, kterou dělíme do tří základních skupin, a to na barvu teple bílou (< 3 300 K), chladně bílou (3 300- 5 000 K) a denní bílou (> 5 000 K). Teplota 
chromatičnosti se měří v kelvinech (K).
 
 
 
 
 
 
 
 
Index podání barev definuje shodu barvy tělesa v umělém osvětlení s jeho 
vzhledem při denním světle. To je důležité sledovat především z toho hlediska, kde a 
 
k jakému účelu chceme umělé osvětlení použít, tak abychom docílili správného vnímání 
barev jako při denním světle. 
 
Index podání barev se značí Ra a její hodnota se pohybuje v rozmezí 0-100, 
přičemž Ra =0 znamená, že není možno rozeznat barvy a Ra =100 poskytuje přirozené 
podání barev. 
 
Energetický štítek informuje spotřebitele zejména o třídě energetické účinnosti 
světelného zdroje zařazením do jedné ze sedmi kategorií, značených písmeny A-G, kde A znamená nejúspornější a G nejméně úsporný světelný zdroj. Energetický štítek musí být uveden nejen u klasických a halogenových žárovek, ale i u úsporných zářivek. LED světelné zdroje štítek nevyžadují, ale prakticky lze říci, že je lze zařadit do nejúspornější 
energetické třídy.[40] 
 
Mimo třídy energetické účinnosti musí energetický štítek uvádět informace o 
životnosti výrobku (h), příkonu (W) a světelném toku (lm).[40] 
 
 
2.3 Výpočet intenzity osvětlení 
 
Navrhování umělého osvětlení vnitřních ale i venkovních prostorů je spojeno 
s celou řadou světelně technických výpočtů, které pomáhají lépe dimenzovat osvětlovací soustavy. Tyto výpočty vedou především ke snížení nákladů na nákup a 
provoz osvětlení. Cílem výpočtů je stanovit potřebný počet a výkon světelných zdrojů 
na daný prostor nebo ověřit kvalitu navržené osvětlovací soustavy.[1] 
 
Metody světelně technických výpočtů lze rozdělit na metody bodové a na ty, 
které operují s místně průměrnými hodnotami světelně technických veličin, kam patří toková metoda. U tokové metody je zvolena výchozí požadovaná intenzita celkové osvětlenosti a k ní se stanovuje potřebný počet a rozmístění svítidel o určitém výkonu. Bodovou metodou se zkoumá kvalita osvětlení na různých bodech osvětlovaného prostoru. 
 
V praxi se rozmístění svítidel zvolené osvětlovací soustavy určuje tzv. 
„iteračním postupem", tj. nejprve se přibližnými metodami stanoví předběžné počty a rozmístění svítidel, které se následně ověří kontrolními výpočty a výsledky z výpočtů se 
porovnají se stanovenými požadavky. 
 
V současnosti existuje několik počítačových programů na výpočet osvětlení 
daného prostoru. Špičkovými světelnými techniky jsou hojně využívány programy Dialux, či Relux, které jsou i volně přístupné. Mezi další programy pro výpočet osvětlení lze jmenovat například Lightscape, LiteStar nebo ruský software WinELSI Light, českým obdobným softwarem pro výpočet osvětlení je program Wils. Zejména programy Relux a Dialux přináší při správně zadaných vstupních parametrech velmi přesnou informaci o dané osvětlovací soustavě. V těchto programech je nutné zadat propozice osvětlovaného prostrou včetně materiálů a barev na stěnách, stropu a podlaze, které mají vliv na odrazivost světla a vybrat typy osvětlení z bohaté škály svítidel renomovaných výrobců, které Relux a Dialux nabízí. Díky kooperaci s programem AutoCAD lze jednoduše přenášet data z AutoCADu do Reluxu či Dialuxu, což usnadňuje práci architekta, či světelného technika. Obrácenou negativně vnímanou stránkou programů je nevýhoda v tom, že pokud výrobce svítidel neposkytne světelně technická data pro software, tak jej nelze v programu umístit a jsme nuceni vybrat svítidlo od jiného výrobce s co nejpodobnějšími parametry, což je mnohdy náročné a ve 
výsledku zkreslující.[48] 
 
Výsledkem těchto programů jsou výstupy s hodnotami intenzity osvětlení 
v podobě grafů, či barevných mapek a jednoduché vizualizace prostoru. 
 
 
3 SVĚTELNÉ ZDROJE PRO UMĚLÉ OSVĚTLENÍ 
 
Elektrické zdroje světla se dělí do tří skupin, a to podle vzniku světla na teplotní 
světelné zdroje, druhou skupinou jsou výbojové světelné zdroje a třetí skupinu tvoří světelné zdroje na principu luminiscence pevných látek (diody). Tyto skupiny se dále rozvětvují na další druhy světelných zdrojů. 
 
 
3.1 Teplotní světelné zdroje 
 
Světlo v každém zdroji vzniká vybuzením určitých elementárních částic. V 
případě teplotních světelných zdrojů je tento princip podmíněn vznikem energie, která uskuteční teplený pohyb. Tento pohyb svou energii dále předává elementárním částicím schopných vybuzení světla. Tepelná energie vzniká díky průchodu elektrického proudu, přes pevnou látku (kov), kterou rozehřeje na teplotu dostačující ke vzniku této 
energie.
 
Mezi zástupce teplotních světelných zdrojů patří žárovky vakuové a žárovky 
plněné plynem, které se dále dělí na klasické a halogenové. 
 
Klasická žárovka je nejznámějším a nejrozšířenějším zdrojem světla. Světlo zde 
vzniká rozžhavením wolframového vlákna průchodem elektrického proudu. Navzdory jednoduchému použití a nízkým pořizovacím nákladům standardní žárovky je její nízká životnost, velká spotřeba energie a vysoká povrchová teplota. Z těchto důvodů je lepší instalovat tyto žárovky do prostor, kde rozsvěcíme nepravidelně a na nezbytně nutnou chvíli. V současné době je však na ústupu kvůli vydané směrnici Evropské unie o 
ekodesignu.
 
Halogenové žárovky jsou postaveny na stejném fungování jako klasické žárovky 
s tím rozdílem, že mají uvnitř baňky daleko vyšší teplotu. Halogenové světlo dokáže vytvořit ojedinělé světelné efekty v prostoru, kde můžeme světlo koncentrovat do jednoho bodu nebo naopak osvětlit celou stěnu. Halogenové žárovky jsou sice dražší než klasické žárovky, ale poskytují úsporu ve spotřebě energie a mají až dvakrát delší životnost. 
 
3.2 Výbojové světelné zdroje 
 
Tyto světelné zdroje, taktéž zvané jako výbojky, vychází z principu elektrických 
výbojů v plynech a parách různých kovů, přičemž využívají vzniklou elektrickou energii k tomu, aby se přeměnila na kinetickou energii elektronů, které se pohybují ve výbojovém prostoru. Optické záření pak vzniká srážkou elektronů s atomy plynů kovových par.
 
Výbojové světelné zdroje se dále dělí na nízkotlaké a vysokotlaké. Mezi 
nízkotlaké výbojky patří zářivky, sodíkové výbojky, kompaktní zářivky a indukční výbojky. Zástupci vysokotlakých výbojek jsou například vysokotlaké rtuťové, sodíkové, 
xenonové či halogenidové výbojky. 
 
Kompaktní úsporné zářivky představují vyhledávanou alternativu ke klasickým 
žárovkám, protože mají až o 60-80 % vyšší účinnost, menší spotřebu a delší životnost. Nabízejí širokou škálu výkonů, takže dokážou nahradit klasické žárovky opravdu všude. Nevýhodou však je pomalejší náběh plného světelného výkonu a obsah jedovaté rtuti.
 
3.3 Luminiscenční zdroje 
 
LED dioda vznikla jako úsporná náhrada klasických žárovek před více než 
dvaceti lety. Jak již samotný název, elektroluminiscenční dioda, napovídá, jedná se o diodu emitující světlo. LED je polovodičová součástka postavená na principu P-N přechodu. Světlo vzniká průchodem elektrického proudu přes P-N přechod v propustném směru. V závislosti na použitém materiálu polovodiče lze získat různé 
barvy vyzařujícího světla.
 
Tento typ světelného zdroje má velké uplatnění především v integrovaném 
osvětlení v nábytku, díky malým rozměrům a svítivostí v libovolné poloze. V současnosti je používání těchto zdrojů světla velmi populární. Hlavními faktory oblíbenosti je, že LED diody mají desetinásobně větší svítivost než klasické žárovky a dvakrát větší účinnost než zářivky a v neposlední řadě také disponují extrémní 
životností. 
 
3,4 LED světelné zdroje 
 
Zajímavou formu osvětlení skýtá LED světelný zdroj vyrábějící se ve formě 
úzkého pásku nebo ve formě mini LED zabudovaných do stropního podhledu, čímž lze efektivně vytvořit zajímavou světelnou atmosféru. LED pásek představuje ohebný samolepící pásek s malými diodami. Díky svým vlastnostem se LED pásek perfektně hodí pro osvětlení míst, kde by běžné typy svítidel neuspěly už kvůli své velikosti. Snadno tak se tak vytvoří dekorační osvětlení nik, podhledů či obrazů nebo jako funkční osvětlení skříní, polic či kuchyňské linky. 
 
LED pásek se v provozu zahřívá. Pro dlouhou životnost a správnou funkci 
světelného zdroje je nutné pásek chladit. Instalací pásku do hliníkového profilu 
zajistíme mimo elegantního vzhledu také potřebné chlazení a ochranu před
mechanickým poškozením. 
 
Nejnovějším luminiscenčním zdrojem je technologie OLED, která využívá 
organických luminiscenčních diod. OLED jsou tvořeny tenoučkými vrstvami organické hmoty na skleněném nebo polymerním podkladu, které jsou uzavřeny mezi dvěma 
vodiči. Princip vzniku světla je pak stejný jako u LED. 
 
Největší výhodou OLED je bezesporu jejich větší rozměr, který umožňuje 
osvětlení v ploše, nevýhodou je však účinnost, která ještě nedosahuje takových hodnot 
jako u LED. 
 
 
3.4 Úspora energie 
 
V dnešní době se klade mimo jiné velký důraz na co největší úsporu drahé 
elektrické energie a životnost světelných zdrojů. Tento trend souvisí s nepříznivým dopadem lidského konání na životní prostředí, ale třeba i s nezaměstnaností 
obyvatelstva. 
 
V České republice se v současné době řeší náhrada stahovaných klasických 
žárovek z prodeje. Důvodem je směrnice Evropské unie o ekodesignu energetických spotřebičů, která se vztahuje i na světelné zdroje. Žárovka je neefektivní z hlediska přeměny energie na světlo a tím pádem je neúčinná a drahá na provoz. Každá zbytečně vynaložená elektrická energie má negativní dopad na životní prostředí. Žárovky se proto postupně dle příkonu vyřazují z prodeje od roku 2009. Od roku 2016 se budou postupně vyřazovat i další neúsporné světelné zdroje. Na trhu však existuje mnoho
způsobů jak je efektivně nahradit, stačí jen vybrat ten správný typ a příkon a lze ihned 
začít šetřit na energiích.
 
Myšlenka úspory energie však byla uskutečněna už v 80. letech minulého století 
v podobě kompaktních zářivek a dále kompaktních indukčních výbojek, u kterých ale 
kvůli, na tehdejší poměry vysoké ceně, nedošlo k rozšíření.  
 
 Úspory energie versus spotřeba energie 
 
  Bezpochybně největším současným trendem v efektivním a úsporném osvět 
jsou LED zdroje, které jsou tím nejlepším řešením při náhradě klasických a halogenových žárovek. Jejich nákup je sice stále finančně náročnější, ale při používání s sebou nesou řadu výhod, které vyšší cenu vykompenzují. Nejvýznamnějším kladem LED zdrojů je jejich až 80% úspora energií oproti klasickým zdrojům. Další hlavní 
výhodou je nulový obsah nebezpečných látek pro životní prostředí. [16] 
 
 
Kvalitu osvětlení v obytném prostoru ale neovlivňují jen světelné zdroje ale i 
výběr svítidel, která dokážou dokreslit celou světelnou atmosféru prostoru. [16] 
 
Na současném trhu se světelnými zdroji je tedy nejvýhodnější zvolit právě LED 
světelné zdroje, protože o nich lze s jistotou říci, že poskytují maximální úsporu 
energie, nejefektivnější varianty osvětlení a šetrnost k životnímu prostředí. [16] 
 
 
3.5 Volba světelného zdroje 
Při výběru světelného zdroje se posuzují jeho světelně technické a technicko- 
ekonomické vlastnosti v souvislosti s výchozími parametry pro návrh osvětlovací soustavy. Osvětlování interiéru je zároveň tak obsáhlá oblast interiérového designu, která se posuzuje z různorodých hledisek, že nelze stanovit jednoduchá pravidla pro použití jednotlivých typů světelných zdrojů. Obecná tendence výběru světelných zdrojů směřuje k maximálnímu nasazení světelných zdrojů s vysokým výkonem, dlouhou životností, velkou spolehlivostí a s malými požadavky na obsluhu. Nákup kvalitních světelných zdrojů, které splní tyto požadavky, znamenají vyšší počáteční investici, která 
se však později vykompenzuje úsporou v levnějším provozu zdroje. [1] 
 
 
4 SVÍTIDLA A UMĚLÉ OSVĚTLENÍ 
 
4.1 Druhy osvětlení 
 
Osvětlení základně dělíme do tří kategorií a to na celkové, lokální a dekorativní, 
podle toho jakou úlohu hraje v prostoru interiéru. 
 
Celkové osvětlení, zajistí základní osvětlenost prostoru tak, aby se v něm dalo 
bezpečně pohybovat a vykonávat běžné činnosti. K tomuto druhu osvětlení je vhodné použít závěsná nebo stropní svítidla, či bodové osvětlení. Dříve se v interiéru mnohdy uplatňoval pouze tento druh osvětlení ve formě svítidla umístěného ve středu místnosti. 
V současnosti se již v prostoru využívá více druhů osvětlení. 
 
Funkční osvětlení, neboli lokální, má své opodstatnění v jednotlivých zónách 
prostoru, kde vykonáváme určitou specifickou činnost jako je vaření, hraní, práce, stolování, nebo čtení. Tento druh osvětlení zahrnuje různé druhy stojacích lamp, nástěnných svítidel a bodového osvětlení převážně s využitím směrování proudu 
světla.
 
Posledním druhem osvětlení je osvětlení dekorativní, které plní funkci navození 
příjemné a útulné atmosféry v interiéru.
 
 
4.2 Svítidla 
 
Svítidla jdou primárně určena k upevnění zdroje světla, ale plní také ochrannou 
funkci před jeho poškozením a v neposlední řadě slouží i jako forma dekoračního prvku v interiéru z hlediska uměleckého ztvárnění. 
 
Univerzální svítidlo, které by se hodilo do všech interiérů, vzhledem k účelu, ke 
kterému jsou jednotlivé části prostoru určené, neexistuje. 
 
Svítidla se dají třídit do skupin dle určitých hledisek. Nejdůležitější hlediska a 
následné rozdělení svítidel si zde postupně představíme. 
 
 
4.2.1 Rozložení světelného toku 
Podle rozložení světelného toku můžeme svítidla rozčlenit do několika skupin, 
z nichž pak vybíráme to nejvhodnější svítidlo k jednotlivým účelům. Rozhodujícím faktorem pro zařazení do skupin je podíl světelného toku, který směřuje ze svítidla 
směrem dolů a směrem nahoru. 
 
 
Dle těchto kritérií pak rozdělujeme svítidla na přímá, převážně přímá, smíšená, 
převážně nepřímá a nepřímá. 
 
Přímá svítidla vyzařují téměř všechno světlo směrem dolů a neosvětlují tedy 
část prostoru nad ním. Tato svítidla jsou vhodná k použití pro celkové osvětlení 
prostoru a pro funkční osvětlení. 
 
Převážně přímá svítidla usměrňují většinu světla směrem dolů, ale částečně 
osvětlují i horní část prostoru, což je výhodné zejména tam, kde nechceme přílišný kontrast jasu zdroje světla k okolnímu prostředí. Jedná se tedy například o funkční 
osvětlení pracovních prostor, ale i celkové osvětlení
 
Charakteristickým rysem pro smíšená svítidla je přibližně stejný podíl 
vyzařovaného světla směrem dolů i směrem nahoru. Smíšená svítidla nejsou dostatečná pro osvětlení pracovních prostor, vhodnější jsou pro celkové osvětlení prostoru. Speciálním druhem svítidla, které spadá do kategorie smíšených svítidel, je bočně cloněné svítidlo, někdy nazývané jako přímé-nepřímé svítidlo. Toto svítidlo má vodorovné clonění a propouští světlo nahoru a dolů v úzkém svazku. Vyznačuje se malým jasem a umisťuje se tam, kde jsou vystavena bočnímu pohledu v úrovni hlavy.  
 
Opakem svítidel převážně přímých jsou svítidla převážně nepřímá, pro která je 
charakteristické, že převážná většina světelného toku směřuje směrem nahoru. Proto jsou tato svítidla vhodná k použití jako celkové osvětlení v prostoru, kde vyžadujeme 
odpočinkovou atmosféru. 
 
Posledním druhem svítidla, dle tohoto rozčlenění jsou nepřímá svítidla. Tato 
svítidla odrážejí téměř všechno světlo směrem nahoru, z toho důvodu jsou taktéž vhodná pro osvětlení relaxačních místností, k osvětlení pracovních prostorů jsou 
nežádoucí.
 
4.2.2 Způsob upevnění 
Do této kategorie řadíme svítidla z hlediska jeho upevnění ke stavební 
konstrukci, tedy pevná svítidla nebo z hlediska volného umístění v prostoru, pak 
hovoříme o přemístitelných svítidlech. 
 
 
Z výše uvedeného základního rozčlenění plyne rozdělení svítidel na pevná, kam 
zahrnujeme stropní, nástěnná, závěsná, konzolová, výložníková, vestavná svítidla a svítidla na podpěře. Druhou kategorii tvoří svítidla přemístitelná, která mohou být 
stolní, stojanová, ruční, kloubová a další.
Z pojetí funkčního osvětlení jsou nejvhodnější přemístitelná svítidla, která 
můžeme libovolně nastavovat do různých poloh tak, abychom docílili co nejvyššího komfortu našim potřebám. Pevná svítidla umisťujeme tam, kde je již pevně vymezen pracovní prostor. 
 
 
4.2.3 Krytí svítidel 
Krytí svítidel je důležité z důvodu možného nebezpečného kontaktu částí těla 
člověka nebo různými nástroji se zdrojem světla a v neposlední řadě tvoří ochranu proti vniknutí cizího předmětu a vody. Krytí svítidel vychází z normy ČSN EN 60 529, která označuje krytí svítidel písmeny IP (International Protection) a dvěma čísly ze stupnice 0-6 a 0-8, kde první číslo v pořadí znamená stupeň ochrany před kontaktem nebo vniknutím cizího předmětu a druhé číslo označuje stupeň ochrany před vniknutím 
vody. 
 
Tab. 2: Stupeň krytí svítidla před dotykem a vniknutím cizích předmětů 
 
STUPEŇ KRYTÍ IP 
 
I P 0X 
 
I P 1X 
 
I P 2X 
 
I P 3X 
 
NEBEZPEČNÝ DOTYK 
 
bez ochrany 
 
dlaní 
 
prstem 
 
nástrojem (>2,5 mm) 
 
VNIKNUTÍ CIZÍCH PŘEDMĚTŮ 
 
bez ochrany 
 
velkých 
 
malých 
 
drobných 
 
 
I P 4X nástrojem, drátem (>1 mm) velmi drobných 
 
I P 5X jakoukoliv pomůckou částečně prachu 
 
I P 6X jakoukoliv pomůckou úplně prachu 
 
 
 
 
Tab. 3: Stupeň krytí svítidla před vniknutím vody 
STUPEŇ KRYTÍ IP VNIKNUTÍ VODY 
 
IP X0 bez ochrany 
 
IP X1 svisle kapající 
 
 
IP X2 
 
IP X3 
 
IP X4 
 
IP X5 
 
IP X6 
 
IP X7 
 
IP X8 
 
 
chráněno proti padající vodě v poloze 15° 
 
chráněno proti vodní tříšti 
 
chráněno proti stříkající vodě 
 
chráněno proti vodním proudům z trysek 
 
chráněno proti intenzivnímu tryskání 
 
chráněno proti dočasnému ponoření do vody 
 
chráněno proti nepřetržitému potopení do vody 
 
 
 
 
 
 
Svítidla můžeme v neposlední řadě třídit i podle použitých světelných zdrojů, 
podle materiálů, ze kterých jsou zhotovená nebo podle prostředí, pro které jsou určená (účelová, kancelářská, bytová, efektová, atd.). 
 
 
4.3 Vestavné osvětlení 
 
Svítidla lze velmi elegantně zakomponovat do stavebních konstrukcí, nábytku 
nebo jiných předmětů. 
 
 
4.3.1 Svítidla vázaná ve stavební konstrukci 
Tato svítidla jsou závislá na stavebních úpravách. Zčásti samostatnou skupinu 
vestavěných svítidel tvoří svítidla ve stropních podhledech. Výška mezistropu v současnosti běžně stačí 10 cm, pokud nechcete záměrně snížit strop více. Zapuštěná stropní svítidla mají řadu výhod a rozměr jejich sortimentu je velmi značný. Vestavěným osvětlením lze pokrýt prakticky všechny druhy osvětlení od celkového až po dekorativní nasvícení obrazu, sochy či jiného uměleckého prvku. Mezi klady vestavného osvětlení lze zařadit to, že svítidlo samo o sobě člověk nevnímá, vnímá
pouze osvětlené plochy
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 15: Příklad vestavného osvětlení ve stropě 
Obr. 16: Příklad vestavného světlení schodiště 
 
 
 
4.3.2 Svítidla zabudovaná v nábytku 
Svítidla, která jsou součástí nábytku, dokážou nepřímo osvětlit celou místnost 
nebo její část. Podle umístění v nábytku můžeme integrovaná svítidla dělit na vnější a vnitřní. Typ vnějšího osvětlení můžeme velmi často pozorovat u zabudovaných svítidel do skříní a polic v kuchyních, kde se takto efektivně osvětluje pracovní plocha. Dalším častým použitím vestavěných svítidel je při osvětlení vnitřních prostor nábytku, což je výhodné zejména u šatních skříní, ale i knihoven, vitrín a podobně. Velmi působivě 
vypadá také zabudování osvětlení do záclonových garnyží. [4] 
 
Z hlediska konstrukčního zabudování do nábytku dělíme s ví t i dl a na 
nezapuštěná, tedy montovaná na plochu dílce a zapuštěná svítidla, pro která je nutné vytvořit otvor v nábytkovém dílci. Svítidla s montáží na plochu se na nábytek připevňují pomocí spojovacího kování nebo lepidla (nejčastěji „tlakocitlivého") na spodní straně svítidla. Do této skupiny lze zařadit bodové či lineární osvětlení upevněné na plochu, svítidla na ramínku, LED pásky, šatní tyče s osvětlením, prosvětlovací police a skleněné police, či osvětlování zásuvek a korpusů. Zapuštěná svítidla se osazují do předem připravených otvorů v nábytkovém dílci, a to mechanickým zaražením nebo se upevňují pomocí vrutů. Při jejich použití je nutné brát v úvahu jejich konstrukční, 
bezpečnostní, funkční a technologická omezení. [11] 
 
 
32 
 
Výběr vhodného typu zdroje v případě vnějšího osvětlení se může řešit 
lineárními zářivkami, LED technologií, či zastarale halogenovými žárovkami. Pro vnitřní osvětlení se nejvíce doporučuje použití LED technologie a zářivkových svítidel. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 17: Příklad zabudovaného osvětlení v nábytku 
Obr. 18: Příklad zabudovaného osvětlení v šatní skříni 
 
 
 
4.3.3 Svítící nábytek 
V samostatné kategorii lze jmenovat také tzv. „svítící nábytek", který využívá 
propustnosti světla některých materiálů. Slouží zároveň jako luxusní interiérový doplněk ale také jako lampa. Napájení světelného zdroje, kterým je nejčastěji úsporná zářivka, se ve většině případů řeší kabelem ze sítě, nebo i vlastní baterií. Velice efektivní je použití LED žárovek, u které lze měnit intenzitu a barvu světla podle 
nálady.[29] 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 19: Svítící nábytek Bubble indoor MO051 
Obr. 20: Svítící nábytek CUBE 
 
 
 
 
33 
 
4.3.4 Světlovody 
Technika osvětlování interiéru světlovodem je známá již řadu let a má hojné 
využití. Jedná se o speciálně upravená skleněná vlákna, která mají schopnost přenášet světlo podél své délky s minimálními ztrátami. Tedy jinými slovy řečeno, světlovod přenese veškeré světlo, které do něj na jednom konci vstoupí a na druhém konci vystoupí. Světlovod disponuje ohebnou trubicí, jenž je na jedné straně zavedena na střechu domu pro přívod denního světla a na druhé straně je zakončena estetickým výstupem. Výhodou použití světlovou v interiéru je možnost umístit jej na libovolném místě v prostoru místnosti. Světlovod nepřenáší žádné tepelné záření ani elektrické 
napětí, pouze světlo. [44] 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 21: Porovnání světelných podmínek při použití běžného světelného zdroje (vlevo) a 
světlovodu (vpravo) 
Světlovod umístěný na střeše je vhodným řešením pro přívod denního světla do 
tmavých místností bez oken, kde je i ve dne nutné využívat umělého osvětlení. Jedná se například o tmavé chodby, šatny a koupelny. Množství denního světla, které světlovod přenese, je závislé na ročním období, aktuálním podmínkám počasí, sklonu střechy a délce tubusu. Zařízení je tedy nejvýhodnější umístit na stranu střechy, na kterou nejvíce 
dopadá sluneční záření. [45] 
 
Množství přivedeného světla prostřednictvím světlovodu je za optimálních 
podmínek až 13x větší než u běžné žárovky a 4x větší než u zářivky. [45] 
 
 
 
 
 
 
34 
 
Obr. 22: Kopule světlovodu na střeše 
Obr. 23: Tubus světlovodu 
 
 
 
4.4 Výběr svítidla 
 
Volba svítidla neodmyslitelně souvisí s výběrem světelného zdroje s ohledem na 
účel, specifické požadavky na osvětlení a charakteristikou prostoru. Svítidlo se nejčastěji hodnotí podle rozložení svítivosti a jasu, světelného výkonu, provozní světelné účinnosti, krytí IP, rozměrů, snadnosti montáže apod. Svítidla jsou kategorizována k jednotlivým účelům a jejich sortiment by měl všechny tyto účely 
pokrývat. [1] 
 
 
4.5 Elektroinstalace svítidel 
 
4.5.1 Světelné obvody 
„Pro všechna plánovaná elektrická zařízení s příkonem 2 Kw a více se navrhují 
samostatné obvody." [9, 26 s.] 
 
Světelný obvod je proudový obvod pro pevné připojení svítidel a pro připojení 
svítidel na zásuvky a ovládání spínači. Platí pravidlo, že na jeden světelný obvod se smí připojit jen tolik svítidel, jejichž součet jmenovitých proudů nepřekročí jmenovitý proud jistícího přístroje obvodu, přičemž jmenovitý proud se stanoví z maximálního příkonu, pro který jsou svítidla určena. V prostorách, kde se nachází větší počet svítidel, se světelné obvody rozdělují na více samostatně ovládaných obvodů, tak aby se dosáhla 
optimální regulace osvětlení. [9] 
 
 
 
 
 
 
35 
 
Pro návrh světelných rozvodů je nutné znát budoucí zařízení interiéru nábytkem 
a svítidly. Důležité je také vhodné rozmístění vypínačů, kvůli následnému komfortu při 
ovládání svítidel. [5] 
 
 
4.5.2 Vypínače 
Spínače, jinými slovy také vypínače, se používají pro ovládání osvětlení, ale i 
pro řízení dalších spotřebičů a zařízení. Jejich počet v prostoru závisí na tom, kolik se zde nachází světelných okruhů a na počtu ovládacích míst. Spínače světelných obvodů jsou zpravidla u vchodových dveří do místnosti na straně kliky u dveří a je vždy ve svislé instalační zóně. Montážní výška jeho umístění na stěně je zpravidla od 1200 mm do 1400 mm od podlahy. Další možné spínače mimo lokality u dveří jsou vždy ve stejné výšce a ve svislé instalační zóně. Každý takový spínač pak musí splňovat kritéria pro zařazení do příslušného obvodu. Pokud je tedy obvod jištěn jističem o jmenovitém proudu 10 A, musí být každý spínač v tomto obvodu dimenzován 
na jmenovitý proud alespoň 10 A. [10] 
 
Domovní spínače mají kolébkový kryt pro snadné ovládání uživatelem. Kolébka 
je různě tvarovaná, podle uměleckého návrhu.[10] Kolébkové spínače se osazují vždy 
tak, aby při poloze „zapnuto", bylo nutno kolébku stlačit nahoře. [9] 
 
Moderní vypínače jsou soustavou tří komponent, a to klapky, rámečku a 
samotného strojku. Všechny součástky jsou vyrobeny z izolačního materiálu, nejvíce je využíván plast. Rámeček může být vícenásobný, tedy takový, ve kterém je osazeno více 
přístrojů, a to ve svislém nebo horizontálním směru. [41] 
 
Z hlediska praktičnosti je důležité zmínit tzv. střídavé a křížové vypínače, které 
jsou určeny pro spínání svítidel střídavě z více míst. Velmi často jsou střídavé spínače uplatňovány na schodištích a chodbách a proto jsou často nazývány i jako tzv. „schodišťové vypínače". K ovládání dvou svítidel nebo částí jednoho svítidla z jednoho místa slouží tzv. sériové (lustrové) vypínače, které disponují dvěma na sobě 
nezávislými klapkami. [10] 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
36 
 
Tab. 4: Schematické značky používané v elektrotechnice 
SCHEMATICKÉ ZAČKY POUŽÍVANÉ V ELEKTROTECHNICE 
 
ZNAČKA NÁZEV ZNAČKA NÁZEV 
 
 
 
 
jednopólový spínač střídavý spínač 
 
 
 
 
 
dvojpólový spínač křížový spínač 
 
 
 
 
sériový spínač zásuvka 
 
 
 
 
Při ovládání osvětlení lze využít i různých dalších způsobu, které výrazně 
usnadní jejich obsluhu z komfortního, praktického či úsporného hlediska. Jsou jimi například stmívače, šerospínače, snímače pohybu, časové spínače, dálkové ovládání osvětlení a další. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 24: Otočný stmívač 
Obr. 25: Pohybové stropní čidlo 
Obr. 26: Šerospínač 
 
 
 
Inteligentní systém ovládání osvětlení je stále se rozvíjející metoda ovládání 
osvětlení a je určena pro náročné uživatele, kteří si potrpí na pohodlí. Tento systém spočívá v ovládání osvětlení pomocí instalace nejrůznějších elektronických systémů do prostoru, které pak reagují na vaše podněty. Ovládání osvětlení může být přizpůsobeno 
 
 
37 
 
například dennímu osvětlení a příchodu tmy nebo přítomnosti člověka v místnosti. 
Systém lze ovládat pomocí telefonu, dálkového ovládání nebo hlasovými povely. Nevýhodou systému je ale vyšší pořizovací cena, která je však vykompenzovaná 
maximalizaci pohodlí a jisté návratnosti financí z uspořené energie. [46] 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
38 
 
5 OSVĚTLENÍ V INTERIÉRU 
 
Tato kapitola se zabývá základními doporučenými principy osvětlování a 
potřebnou elektroinstalací svítidel v jednotlivých částech bytu s ohledem na činnosti v nich vykonávaných. 
 
 
5.1 Principy osvětlování 
 
Při navrhování osvětlení je nezbytné vždy posuzovat vlastní podmínky vidění 
pro dané zrakové úkoly podle příslušné normy, neméně důležité však je komplexně zhodnotit celkový vliv všech druhů osvětlení na člověka v jejich vzájemné návaznosti a vzájemném ovlivňování v průběhu celého dne ale i roku. Pak je možné vytvořit pro uživatele interiérů budov ty nejlepší podmínky osvětlení pro přirozené vidění. Dobré osvětlení tak celkově vytváří optimální životní prostředí v průběhu celého života člověka. Práce bytového architekta v koordinaci všech druhů osvětlení musí být 
důsledná již od počátku návrhů interiérového prostoru až po jeho realizaci. 
 
Bytový prostor členíme z funkčního hlediska na jednotlivé zóny. Jsou to zóny 
základních činností, které vyplývají ze základních potřeb člověka, mezi něž se řadí hygiena, příprava jídla či spánek. Dále jsou to části bytu, které řadíme mezi zóny společenského vyžití členů domácnosti a návštěv, jako je obývací místnost nebo jídelna. Prostory vyhrazené pro práci nebo hru dětí. V neposlední řadě je nutné zmínit funkční prostory, jako jsou chodby, schodiště, vstupní haly, popřípadě sanitární místnosti a podobně. 
 
Potřebná intenzita osvětlení se tedy v různých částech bytu liší, podle náročnosti 
vykonávané práce. Intenzita osvětlení se měří v luxech (lx) a v interiéru se běžně 
nachází v řádech stovek až tisíců luxů. 
 
Při řešení vhodného interiérového osvětlení je nutné podotknout, že jednotlivé 
funkce v bytě se prolínají a každý z obyvatelů prostoru, různé věkové kategorie, má rozdílné požadavky, a proto je nutné přizpůsobit a vhodně zvolit osvětlení. 
 
 
OSVĚTLENÍ 
 
20-30-50 (lx) 
 
50-75-100 (lx) 
 
100-150-200 (lx) 
 
 
 
200-300-500 (lx) 
 
 
 
500-750-1000 (lx) 
 
750-1000-1500 (lx) 
 
PROSTOR, MÍSTO, DRUH ČINNOSTI 
 
základní jednoduchá zraková orientace v prostředí 
 
jednoduchá orientace, kratší doba jednoduché činnosti 
 
prostory, které nejsou dlouhodobě užívané pro pracovní účely, 
prostory obytné a společenské 
 
zraková místa pro jednodušší, běžné zrakové úkoly (kanceláře, 
školy) 
 
zraková místa pro vizuálně náročnější, dlouhodobé pracovní úkoly 
 
zrakově obtížné pracovní úkoly, velké nároky na přesnost 
 
 
1000-1500-2000 (lx) zvláště náročné pracovní úkoly 
 
Více než 2000 (lx) velmi náročné zrakové úkoly 
 
 
 
 
 
5.1.1 Zádveří, vstupní hala 
Vstupní prostor je jakýmsi mezičlánkem mezi exteriérem a interiérem 
s rozporuplnými nároky na osvětlení. Osvětlení by mělo být tedy vhodně voleno s ohledem na rozdíly mezi jasy venkovního a vnitřního prostoru. V noci by měla míra osvětlení být decentnější, aby si lidské oko snadněji zvyklo na tmu mimo interiér a naopak při příchodu zvenčí do obytného prostoru na světlo. Za denního světla je zase žádoucí vysoká hladina osvětlení z obdobných důvodů jako v noci, avšak v opačném smyslu. Vzhledem k těmto důvodům obvykle postačí celkové osvětlení předsíně s intenzitou 50-200 luxů. Většinou v předsíni bývá umístěno také zrcadlo, podél kterého 
lze umístit další svítidla. 
 
5.1.2 Schodiště, chodby 
Při osvětlování schodiště, či chodeb se respektují stejná pravidla jako u předsíní. 
Tyto části obytného prostoru nejsou náročné na míru osvětlení, ale neměly by se podceňovat formou jednoho centrálního svítidla. Pro bezpečnou chůzi po schodech je mnohem vhodnější využít více svítidel, například ve formě bodového osvětlení zabudovaného ve stropu, aby došlo k rovnoměrnému osvětlení celého schodiště, popřípadě chodby. Doporučená osvětlenost pro prostor schodiště a chodby se uvádí 50- 
100 luxů. 
 
Při navrhování osvětlení a rozmístění spínačů na schodišti a chodbách je vhodné 
volit takový systém, který umožní ovládat osvětlení z různých míst chodby nebo 
z přechodu do jiného podlaží na schodišti. 
 
 
5.1.3 Obývací pokoj 
V této místnosti byla ještě v nedávné době tendence osvětlovat prostor pouze 
jedním centrálním svítidlem. V obývacím pokoji se však doporučuje možnost zvolit si minimálně ze dvou či více světelných atmosfér. Proto je vhodné obývací pokoj nasvětlit několika zdroji světla, vhodně rozmístěnými po prostoru. Zejména v této místnosti v bytě navíc oceníme jistý komfort v podobě dálkového ovládání svítidel nebo využití stmívače. 
 
Vzhledem k variabilitě činností provozovaných v této místnosti je tedy příhodné 
mít možnost si přizpůsobit osvětlení rozdílným požadavkům. Obývací místnost lze na jednu stranu využít jako místnost setkání s rodinou a přáteli, či jako pracovnu, nebo 
jako místo pro relaxaci při sledování televize. 
 
Mimo celkového osvětlení je žádoucí doplnit jej o místní funkční svítidla 
nástěnná, stojanová či stolní a pro navození intimní atmosféry lze využít různých způsobů dekorativního osvětlení například v podobě nasvícení uměleckých děl, květin, 
knihoven a podobně nebo lze využít regulátorů intenzity světelného toku. 
 
Další možností osvětlení v obývacím pokoji je použití nepřímého osvětlení, 
které lze vytvořit například výběrem vhodného lustru, který svítí na strop, od kterého se pak odráží do celého prostoru. Současným trendem je také podsvícení sníženého podhledu (stropní nika), kde se nejčastěji využívá LED pásku. Sádrokartonový stropní podhled lze také využít pro zabudování malých LED diod v pravidelném, či náhodném rozmístění, a vytvořit tak velmi efektní tzv. „hvězdné nebe". V praxi lze použít více sestav s množstvím mini LED s jakoukoliv barvou světla a sestavy pak postupně a zvolna rozsvěcet a zhasínat. V návrhu celkového osvětlení můžeme těmito nepřímými typy osvětlení zcela nahradit centrální svítidlo. Tento způsob osvětlení lze bezesporu uplatnit i v ostatních částech bytu. 
 
V obývacím pokoji nelze podcenit ani osvětlení při nejčastější činnosti, která je 
zde provozována, což je sledování televize. Vzhledem k vysokému produkovanému jasu není zdravé sledovat televizi při úplné tmě, doporučuje se tedy nasvítit stěnu za televizní obrazovkou nebo vedle ní tak, abychom vyrovnali vysoký kontrast mezi jasy obrazovky a stěny. Je-li obývací místnost využívána k dalším činnostem jako je práce, stolování či další jiné činnosti, musí se jim také přizpůsobit osvětlení. Pro obývací 
místnost se standardně uvádí míra celkové osvětlenosti 200-300 luxů. 
 
 
5.1.4 Jídelna 
Jídelnou rozumíme místnost nebo část prostoru, ve které stolujeme. Při stolování 
je důležité, aby světlo dopadalo kolmo na jídelní stůl, ale zároveň aby neoslňovalo stolující. Proto je zde vhodné umístit závěsné svítidlo s převážně přímou charakteristikou, které se dá výškově regulovat. Svítidlo by mělo být nad deskou 
stolu umístěno co nejníže, ale zároveň ne tak, aby na sebe stolující neviděli, optimální výška umístění svítidla nad deskou jídelního stolu se uvádí asi 55 až 60 cm (viz Obr. 32). U jídelního stolu bychom se také měli vyvarovat barevným svítidlům, ta zde mají své místo pouze v případě, je-li jejich vnitřní strana bílá. Jinak dochází k převedení barvy na pokrmy, která jim dodá nepřirozenou barvu.[47] Stejně jako 
v kuchyni je zde tedy také kladen požadavek na co nejpřirozenější podání barev. 
 
Dále se nesmí opomenout míra celkového osvětlení, to znamená, že je důležité 
použít dekorativní osvětlení tak, aby nebyl osvětlený pouze stůl a nevycházel tak ze tmy v okolí. Drobné osvětlení dodá jídelně, tak jako i jiným částem bytu, potřebnou příjemnou atmosféru. Při stolování není na škodu vyšší míra osvětlenosti 100-200 luxů, 
přímo nad stolem se doporučuje až 300 luxů. 
 
5.1.5 Kuchyně 
Pracovní deska kuchyňské linky s sebou nese vysoké požadavky na míru 
osvětlenosti. V kuchyni pracujeme s ostrými nástroji a vykonáváme práci velmi náročnou na zrak. Je tedy nutné celý prostor zejména pak pracovní desku náležitě 
dostatečně osvětlit, aby nedošlo k nebezpečí poranění při přípravě pokrmů. [13] 
 
V rámci funkčního osvětlení je vhodné použít vestavné osvětlení v lineární 
formě provedení do spodních částí korpusů horních skříněk kuchyňské linky, protože osvětlí linku kompaktněji než pomocí bodových svítidel, které mohou vytvořit 
nežádoucí efekt mnohonásobných stínů, které zhoršují prostorový vjem. [13] 
 
Pro celkové osvětlení je vhodné použít svítidla s průsvitným stínidlem kulového 
nebo deštníkovitého tvaru a světlený zdroj teple bílého nebo bílého odstínu. [47] Zcela nevhodné se spokojit s jedním centrálním svítidlem uprostřed místnosti, protože dotyčný si pak při práci většinou stíní vlastním tělem. 
 
V kuchyni se doporučuje celkové osvětlení 100-300 luxů, pro pracovní desku je 
ale potřeba výrazně vyšší míra osvětlení, tedy až 500 luxů a více. [13] 
 
Světelný zdroj použitý v kuchyních by měl mít v každém případě co 
nejpřirozenější podání barev, tedy Ra alespoň 80 a neutrální barevný tón. [15] 
 
5.1.6 Pracovna 
Při volbě správné hladiny osvětlení pracovny se bere ohled na náročnost 
vykonávané práce na zrak a také na zažité návyky uživatele. Při osvětlování pracovny je nutné dbát zásad podobných jako například u jídelny, a to takových, aby okolní prostor nebyl osvětlen výrazně jinak než sama pracovna. V nejkrajnějším případě se doporučuje poměr osvětlení sousedních prostor 1 : 5 nebo 5 : 1. Tímto pravidlem by se ostatně měly řídit i všechny prostory, které se nějakým způsobem vymykají průměru. Podle 
náročnosti vykonávané práce se pracoviště doporučuje osvětlit až na 2000 luxů. [13] 
 
5.1.7 Dětský pokoj 
Dětský pokoj zpravidla skýtá útočiště pro několik druhů činností. Děti zde 
zároveň spí, pracují u psacího stolu a hrají si. Toto široké spektrum činností si žádá vysokou pozornost pro výběr osvětlení. 
 
Osvětlení a jeho výběr by se tedy zejména v dětském pokoji nemělo podceňovat. 
Dítě ve svém pokoji tráví většinu část dne a špatné osvětlení může vést ke zhoršení 
vidění dítěte a v neposlední řadě má špatné osvětlení vliv i na dětskou psychiku. [5] 
 
Důležité je zde celkové osvětlení, protože dítě se při své hře pohybuje a není tak 
předem zřejmé, jaké místo zvolí jako nejvhodnější pro svou hru. Neměl by se zde opomenout ani úhel pohledu, ze kterého malé dítě vnímá okolní svět. Proto je zde vhodnější využít spíše světla uzavřená nebo světla směřující směrem nahoru, která ho 
nemohou oslnit a měla by vytvářet rozptýlené světlo. [13] 
 
Zároveň se zde nedoporučuje použít těžká snadno rozbitelná svítidla, z materiálů 
jako je například sklo, které by se mohlo vlivem dětských her lehce rozbít a snadno se tak stát nástrojem pro poranění dítěte. 
 
Dále je v dětském pokoji nezbytně nutné stolní světlo s možnou polohovou 
regulací směru toku světla, umístěné opačné straně desky stolu vzhledem k faktu, kterou rukou dítě píše nebo kreslí. Zároveň se doporučuje umístit v daném prostoru i jiné svítidlo, aby se předešlo zrakové únavě při pohledu z osvětlené pracovní desky stolu do 
okolního prostoru. 
 
U postele dítěte je bezpodmínečně nutné světlo umístěné na nočním stolku nebo 
svítidlo upevněné na stěně nad čelem postele pro pozdější čtení, které by mělo být 
směrovatelné a směřovat tedy od hlavy zezadu či z boku. 
 
Posledním druhem svítidla, které by nemělo chybět v dětském pokoji je svítidlo 
dekorační pro psychickou pohodu dítěte zejména při usínání a bezpečném nočním pohybu po pokoji. Toto svítidlo by mělo mít úspornou zářivku, aby mohlo být zapnuté celou noc. Může se vyskytovat například v podobě nástěnného svítidla nebo jako svítící hračka, která slouží také jako svítilna při cestě na toaletu. Tato svítidla lze také nastavit tak, aby se automaticky sepnula po setmění, nebo aby se sama vypnula po uplynutí 
nastaveného času. 
 
Doporučenou mírou celkového osvětlení v dětském pokoji je 50-200 luxů, 
osvětlení u postele se doporučuje míra 200-300 luxů, v případě stolního svítidla pak 500 luxů.
 
 
 
5.1.8 Ložnice 
Ložnice je místem relaxace a zejména spánku, proto zde vysoká míra osvětlení 
není nutná. Větší důraz se zde klade na dekorační osvětlení, které navodí příjemnou atmosféru pro relaxaci po náročném dni. 
 
Celkové osvětlení má zde význam pro základní orientaci. Výhodou v ložnici je 
možnost stmívání světla dle aktuální potřeby a dálkové ovládání světel. U dvojlůžka je nezbytné tzv. „čtecí světlo" pro každého uživatele zvlášť. Světlo by mělo mít polohovatelnou funkci, nejen z důvodu toho, abychom dobře viděli na čtení, ale i proto 
abychom partnera nerušili při spánku. 
 
Je-li součástí ložnice i šatna, je důležité pro tuto část místnosti zvýšit osvětlení 
přidáním například integrovaného osvětlení přímo do šatní skříně nebo formou světlometů namířených na šatní skříň. V případě, že je součástí šatny ještě zrcadlo, je 
vhodné k němu taktéž přidat svítidla, tak abychom se v něm dostatečně viděli. 
 
V ložnici najde uplatnění také forma tzv. „orientační osvětlení", které vysílá 
malou intenzitu osvětlení a neruší tak svým sepnutím jednoho partnera při spánku, když se druhý potřebuje pohybovat po pokoji v nočních hodinách. Orientační osvětlení se může vytvořit například dekorativním podsvícením obrazů nebo také čela či rámu 
postele, nebo umístěním LED svítidel co nejníže k podlaze do výšky cca 20 až 30 cm. 
 
Pro celkové osvětlení ložnice se doporučuje míra osvětlení 20-100 luxů, 
osvětlení u lůžka je nutné vyšší, tedy 200-300 luxů. Osvětlení šatních prostor vyžaduje 
osvětlení 100-200 luxů. 
 
Při řešení osvětlení zde najde uplatnění také tzv. „hotelový systém vypínání 
svítidel", kde je centrální světlo řízeno nejen vypínačem u dveří do ložnice, ale i 
vypínači přímo u lůžka.  
 
 
5.1.9 Koupelna, WC 
K osvětlení prostor koupelny a WC postačí celkové osvětlení v podobě stropního 
svítidla, které dobře snáší opakované sepínání a vypínání svítidla v krátkých časových 
intervalech a osvětlení u zrcadla ve výšce očí stojící postavy. [5] 
 
V těchto prostorech, kde je velká pravděpodobnost, že svítidlo přijde do 
kontaktu s vodou, platí nařízené krytí podle normy ČSN 33 2000-7-701. Norma rozděluje prostor okolo vany a sprchového koutu na zóny podle výskytu vody s ohledem na bezpečnost elektroinstalace. Minimální doporučené krytí pro svítidla, která jsou minimálně 60 cm od vany či sprchového koutu se zde uvádí stupeň IP X4. Vnitřní prostory sprchového koutu či vany pak vyžadují minimální krytí svítidel s označením IP X7. [11] Pro celkové osvětlení těchto prostor postačí osvětlenost 50-200 
luxů.
 
II. PRAKTICKÁ ČÁST 
 
 
 
6 NÁVRH OSVĚTLENÍ V KONKRÉTNÍM OBYTNÉM PROSTORU 
 
6.1 Popis bytu 
Prostorný atypicky řešený byt se nachází v panelovém domě v centru Pardubic. 
Byt je výjimečný z hlediska jeho velkorysého prostoru vzhledem k poměru s běžnými panelovými byty. Prostor disponuje třemi ložnicemi, koupelnou a obývacím pokojem s pracovnou, který je dále propojený s kuchyní a jídelnou. Součástí bytu jsou dvě oddělené lodžie se samostatnými vstupy směrem na jih. Bytová jednotka se nachází v nejvyšším podlaží devítipatrového domu a díky velkým oknům tak poskytuje dostatek denního světla po většinu dne. Byt v současnosti obývá pět dospělých osob (rodiče a jejich tři dcery). Půdorys s legendou zařizovacích prvků je uveden v příloze č. 1. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 40: Půdorys celého bytu s vyznačenými místnostmi pro návrh nového osvětlení 
 
 
 
 
 
 
50 
 
6.2 Kuchyň a jídelna 
 
 
6.2.1 Stávající stav osvětlení v kuchyni a jídelně 
Kuchyňský prostor disponuje přímým stropním přisazeným svítidlem v centrální 
části prostoru, které zastupuje druh celkového osvětlení interiéru. Dále je zde integrované osvětlení v digestoři nad varným centrem a osvětlení nad mycím centrem v podobě lineárního zářivkového svítidla. Osvětlení jídelního stolu je řešeno závěsným svítidlem s převážně přímým světelným tokem. 
 
 
6.2.2 Návrh nového osvětlení kuchyně a jídelny 
Tabulka s výčtem použitého osvětlení je uvedena v příloze č. 2. 
• Varianta A 
 
Současné osvětlení je pro uživatele nedostačující zejména v prostorách 
kuchyňské linky, kde její osvětlenost značně neodpovídá doporučeným hodnotám osvětlenosti pro druhy činností vykonávaných v kuchyni, které se u pracovní desky doporučují minimálně 500 luxů. Naopak nad jídelním stolem je osvětlení velmi dobré, dostatečně odpovídá požadavkům na osvětlení jídelního stolu, a proto zůstane v nových konceptech zachováno. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 41: Varianta A: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení kuchyně a jídelny 
 
 
 
V rámci celkového osvětlení se zde neosvědčilo původní stropní přisazené 
svítidlo uprostřed hlavního prostoru, vzhledem k tomu, že toto svítidlo způsobovalo vznik vlastního stínu osobě, která k němu stála zády. Toto svítidlo bylo nevyhovující 
 
51 
 
hlavně proto, že kuchyňský prostor postrádal nasvícení kuchyňské linky a stropní 
svítidlo tedy plnilo i funkční úroveň osvětlení. 
 
Optimální východisko pro úroveň celkového osvětlení kuchyňského prostoru je 
v návrhu řešeno pomocí dvou přisazených stropních svítidel vydávajících rozptýlené světlo. Působí zde tedy už jen jako celkové osvětlení prostoru. 
 
Při navrhování nové ho funkčního osvětlení byla výchozím bodem 
zejména potřeba zlepšit osvětlení kuchyňské linky. Stávající stav nabízí pouze dva typy lokálního osvětlení pracovní plochy, a to nad varným centrem v podobě integrovaného osvětlení v odsavači par a nad mycím centrem v podobě lineárního zářivkového svítila. Osvětlení nad mycím centrem je z hlediska intenzity osvětlení a krytí IP dostačující, ale má pravděpodobně starý startér, ve kterém už nedochází k dostatečnému výboji pro nažhavení elektrod v zářivce. Vada se projevuje rušivým několikasekundovým „blikáním" při každém zapnutí svítidla. 
 
Navrhovanou změnou osvětlení v prostoru pracovní desky kuchyňské linky je 
tedy zrušení stávajícího osvětlení nad mycím centrem, které je nahrazeno lineárním LED svítidlem s přirozenou neutrální barvou světla a odpovídajícímu krytím IP pro tyto prostory. Úhel vyzařování tohoto svítidla je 30° vpřed a 40° vzad.[49] Tato forma osvětlení je v návrhu aplikována po celém obvodu horních skříněk kuchyňské linky s výjimkou osvětlení nad varným centrem, kde zůstává původní integrované osvětlení v digestoři. 
 
Dalším funkčním osvětlením pracovních prostor, kam už nezasahují horní 
skříňky kuchyňské linky, je v tomto případě použití čtyř zápustných stropních bodových svítidel, pro která je nutné vytvořit částečný sádrokartonový podhled. 
 
Stávající osvětlení nad jídelním stolem zůstává ponecháno bez změny, z důvodu 
jeho dobrého designového provedení a osazení vhodným světelným zdrojem, které odpovídá požadavkům na osvětlení jídelního stolu. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
52 
 
• Varianta B 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 42: Varianta B: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení kuchyně a jídelny 
 
 
 
Pro celkové osvětlení jsou v tomto konceptu zvolena dvě stropní tříbodová 
svítidla na kolejnici se směrovatelným světelným tokem, která zajistí jak celkovou osvětlenost prostoru, tak správným nasměrováním částečně i funkční osvětlení ploch, kam již nezasahuje osvětlení pod horními skříňkami kuchyňské linky. 
 
Funkční osvětlení je zde řešeno LED páskem v hliníkovém profilu s umístěním 
doprostřed spodních ploch korpusů horních skříněk. 
 
Osvětlení nad jídelním stolem zůstává stávající, stejně jako v předešlé variantě. 
 
Tento koncept je doplněn o dekorativní osvětlení v podobě nástěnného svítidla 
na přistavěné zástěně oddělující vstupní prostor do bytu od obývacího prostoru. Toto svítidlo v případě potřeby dokáže stolujícím vytvořit příjemnou světelnou kulisu. 
 
 
6.2.3 Integrace svítidla do kuchyňského nábytku 
Pro osvětlení kuchyňské linky je v obou případech použito nábytkové svítidlo 
v podobě LED pásku v hliníkovém profilu s vrchním průsvitným krytem. Profil s LED páskem je namontován na plochu dílce. Vyhneme se tak složitější montáži, která obnáší větší zásah do nábytku. Svítidlo musí splňovat kritéria v oblasti krytí svítidla alespoň IP 23, a to před dotykem částí těla, vniknutí cizího předmětu a zejména v umístění nad mycím centrem musí svítidlo splňovat kritéria před vniknutím vody. 
 
 
 
 
 
53 
 
Obr. 43: LED pásek v hliníkovém profilu s průhledným krytem PowerLine up - Hettich 
 
 
 
Montáž svítidla spočívá v nalepení LED pásku do hliníkového profilu, který je 
dále opatřen průhledným krytem. Upevnění profilu na spodní plochu dna horních skříněk je realizováno pomocí vrutů (viz Obr. 44). 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 44: Montáž svítidla PowerLine up - Hettich 
 
 
 
LED pásek lze vkládat do dalších různých typů hliníkových profilů, musí se 
však dbát na to, aby rozměrově vyhovoval proporcím LED pásku. U kuchyňské linky se v případě montáže na plochu typově setkáváme s umístěním lišty do rohu, který je tvořen stěnou s horními skříňkami, nebo s umístěním doprostřed plochy korpusu 
horních skříněk. Montáž probíhá obdobně jako u jiných profilů s montáží na plochu. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
54 
 
Obr. 45: Umístění LED pásku do rohu 
Obr. 46: Rohový hliníkový profil pro LED pásek 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 47: Umístění LED pásku na plochu 
Obr. 48: Hliníkový profil pro LED pásek s montáží na plochu 
 
 
 
Svítidlo je napájeno prostřednictvím předřadníku, který transformuje síťové 
napětí 230 V na napětí stejnosměrné 12 V. K ovládání svítidla slouží bezdotykový spínač, který je umístěn v rohu vedle mycího centra. Bezdotykový vypínač je zde 
výhodné umístit vzhledem k častému znečištění rukou. [49] 
 
 
6.3 Obývací pokoj a pracovna 
 
6.3.1 Stávající stav osvětlení obývacího pokoje a pracovny 
Obývací pokoj je rozdělen na pomyslné dvě části, a to na společenskou a 
pracovní část, která zahrnuje i odpočivnou zónou s křeslem určenou na čtení knih. Každá tato část prostoru je přibližně stejně velká a z hlediska celkového osvětlení jsou prostory řešeny prostřednictvím přisazeného stropního svítidla vydávající rozptýlené 
 
 
 
55 
 
osvětlení v centrální poloze každého z prostorů. Stropní svítidlo poskytuje nízkou 
intenzitu osvětlení a nevyhovuje ani z hlediska vizuálního. 
 
Mimo již zmíněné celkové osvětlení se ve společenské části obývacího pokoje 
nachází dekorativní osvětlení v podobě dřevěného nástěnného svítidla vedle pohovky a funkční osvětlení v podobě stolní lampičky v pracovní části pokoje. Lampička je využívána stejně jako pro pracovní účely, tak i pro čtení knih v relaxační zóně. Kolize nastává v okamžiku, kdy jsou využívány obě části prostoru současně a každý uživatel potřebuje svítidlo pro své potřeby. 
 
 
6.3.2 Návrh nového osvětlení obývacího pokoje 
Tabulka s výčtem použitého osvětlení je uvedena v příloze č. 3. 
• Varianta A 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 49: Varianta A: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení obývacího pokoje 
 
 
 
V novém konceptu pro celkové osvětlení je navrhnuto vyměnit stropní přisazené 
svítidlo za designovou stojací lampu s vysokým nastavitelným obloukovým ramenem. Lampa disponuje smíšeným světleným tokem a funkcí stmívání podle aktuální nálady. Toto svítidlo je v novém návrhu umístěno vedle sedací soupravy tak, aby rameno se stínidlem směřovalo nad konferenční stůl. Vzhledem k uměleckému provedení plní lampa také funkci dekorativní (viz Obr. 50). 
56 
 
Obr. 50: Příklad navrhované stojací lampy s obloukovým ramenem 
Obr. 51: Příklad navrhované čtecí lampy 
 
 
 
Funkční osvětlení je ve stávajícím prostoru téměř, či úplně zanedbáno. Pro 
potřeby čtení, či jiných činností vyžadujících lokální osvětlení je doposud využíváno nástěnného svítidlo vedle pohovky, které je ale díky své vizuální podobě a vydávající míře osvětlení kategorizováno spíše jako dekorativní osvětlení (viz Obr. 52). 
 
V návrhu je pro funkční osvětlení použité nové stojací čtecí svítidlo se dvěma 
lampami s možností polohování směru světelného toku menší čtecí lampy (viz Obr. 51). Svítidlo je umístěno na opačné straně pohovky, než je umístěna stojací lampa s obloukovým ramenem. 
 
Z hlediska dekorativního osvětlení jsou zde navržena tři svítidla, z nichž jedno 
je zachováno ze stávajícího stavu osvětlení. V novém konceptu zůstane původní umělecky ztvárněné dřevěné svítidlo s prvky opracovaného kamene. Toto svítidlo je 
pouze přemístěno na krátkou stěnu u vchodu do koupelny, která nebyla dosud využita. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 52: Nástěnné dekorativní svítidlo 
 
 
57 
 
Dalším prvkem dekorativního osvětlení je nasvícení velkého obrazu nad sedací 
soupravou. Olejomalba s vyobrazením krajinky je v historickém pozlaceném rámu a obyvatelé bytu k němu mají citovou vazbu. Návrhem je tedy použít svítidlo na ramínku určené pro nasvícení obrazů, které svou vizuální podobou nepotlačí umělecké dílo. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 53: Nasvícení obrazu nad sedací soupravou 
 
 
 
Jako poslední forma dekorativního osvětlení zde figuruje podsvícení přidané 
sádrokartonové stěny za televizí pomocí LED pásku s vydávajícím světlem v teplé bílé barvě. 
 
Z hlediska ovládání osvětlení je zde navržen tzv. „hotelový systém" ovládání 
osvětlení, který ovládá dekorativní osvětlení obrazu a podsvícenou sádrokartonovou stěnu. Stojací lampa, která zde zastupuje celkové osvětlení, disponuje vlastním vypínačem, proto v nočních hodinách oceníme možnost rozsvítit si a zhasnout orientační dekorativní osvětlení od vstupu do prostrou, stejně tak jako od pohovky, kde je taktéž umístěn vypínač. Stojací lampa na druhém konci pohovky disponuje taktéž vlastním vypínačem. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
58 
 
• Varianta B 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 54: Varianta B: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení obývacího pokoje 
 
 
 
Změna oproti variantě A je zde provedena jak na úrovni celkového osvětlení, ale 
i na úrovni funkčního osvětlení. 
 
Celkové osvětlení je v tomto konceptu řešeno závěsným svítidlem nad 
konferenčním stolkem vydávajícím rozptýlené světlo. 
 
V rámci funkčního osvětlení jsou po obou stranách rohové pohovky umístěna 
nástěnná svítidla s polohovatelným světelným tokem. 
 
Dekorativní osvětlení je zde řešeno podsvícením obrazu nad pohovkou pomocí 
LED pásku a dekorativním svítidlem, zachovaným ze stávajícího stavu osvětlení. 
 
Ovládání osvětlení je v konceptu vyřešeno podobně jako v předchozí variantě 
tzv. „hotelovým systémem", který zde ale ovládá závěsné svítidlo nad konferenčním stolkem. Svítidla, pro která nejsou naznačeny cesty k příslušným vypínačům, disponují svým vlastním spínačem. 
 
Zejména funkční svítidla zde nabízejí lepší komfort pro případné čtení více 
čtenářů najednou. Kolize zde ale může nastat v případě změny kompozice zařizovacích 
 
59 
 
prvků. Závěsné svítidlo potažmo i nástěnné čtecí lampičky nejsou mobilní, což je 
nevýhodou oproti variantě A, kde lze se svítidly v případě potřeby libovolně hýbat. 
 
 
6.3.3 Integrace svítidla na umělecký artefakt 
Dekorativní osvětlení v podobě podsvícení obrazu je v návrhu varianty B 
provedeno pomocí LED pásku. Použití led pásku se jeví jako optimální řešení z hlediska jeho snadné montáže a přizpůsobení se tvaru objektu. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 55: LED pásek Versa SideView - Hettich 
 
 
 
Montáž LED pásku je provedena pomocí tlakocitlivého lepidla na spodní straně 
pásku, díky kterému je pásek následně jednoduše přilepen na obvod rámu na zadní straně obrazu (viz Obr. 56). 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 56: Montáž LED pásku Hettich 
 
 
 
Svítidlo je napájeno prostřednictvím předřadníku, který transformuje síťové 
napětí 230 V na napětí stejnosměrné 12 V. K ovládání svítidla slouží jednopólový vypínač umístěný po pravé straně pohovky vzhledem k sedícímu člověku. 
60 
 
6.3.4 Návrh nového osvětlení pracovní části prostoru 
Tabulka s výčtem použitého osvětlení je uvedena v příloze č. 4. 
 
• Varianta A 
 
Pracovní část obývacího pokoje zahrnuje prostor pro práci na počítači a 
relaxační „čtecí" zónu. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 57: Varianta A: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení pracovny 
 
 
 
Pro lepší celkové osvětlení v obou zónách prostoru jsou navržena dvě stropní 
přisazená svítidla ve stejném nebo podobném designu, jako je stojací lampa s obloukovým ramenem ve společenské části obývacího pokoje. Tím, že se v prostoru opakují stejné prvky, se prostor stává opticky sjednoceným. 
 
Cílem návrhu nového funkčního osvětlení prostoru je jednoznačně samostatné 
osvětlení jednotlivých funkčních zón. Pro pracovní účely na počítači je navrženo použít nástěnné svítidlo nad stůl s počítačem, které osvětlí větší plochu stolu než stolní lampička. 
 
 
 
 
61 
 
Relaxační, neboli „čtecí" zóna je vybavena křeslem s malým odkládacím 
stolkem a knihovnou, není zde příliš místa, je tedy nutné volit úsporné řešení osvětlení vzhledem k malému prostoru. Do relaxační zóny je navrženo stojací svítidlo se dvěma lampami, kde jedna směřuje směrem nahoru a druhá, menší, je polohovatelná a čtenář si tak může optimálně nastavit směr světelného toku. 
 
Ovládání celkového osvětlení je řešeno vypínačem u obou vstupů do prostoru. 
Ostatní svítidla jsou vybavena vlastními vypínači. 
 
 
 
• Varianta B 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 58: Varianta B: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení pracovny 
 
 
 
V konceptu varianty B je celkové osvětlení řešeno sedmi zápustnými bodovými 
svítidly ve dvou řadách a pravidelných rozestupech. Tento způsob osvětlení přináší dobré plošné osvětlení pro celou místnost. Pro instalaci těchto svítidel jsou nutné stavební úpravy v podobě vytvoření stropního sádrokartonového podhledu. 
 
Funkční osvětlení je zde oproti variantě A řešeno v PC zóně zachováním 
původní stolní lampičky s polohovatelným světelným tokem, která je umístěna na levou stranu vzhledem k sedícímu člověku. „Čtecí" zóna je v tomto případě osvětlena dvěma 
 
62 
 
nástěnnými bodovými svítidly s polohovatelným světelným tokem, která jsou správně 
umístěna za zády čtenáře a v případě potřeby mu umožní posvítit si na čtení z jedné nebo z druhé strany. 
 
Ovládání osvětlení je zde řešeno stejně jako v předchozí variantě dvěma 
křížovými vypínači, které ovládají stropní svítidla ze dvou míst. Ostatní svítidla jsou vybavena vlastním systémem ovládání. 
 
 
6.4 Ložnice 
 
6.4.1 Stávající stav osvětlení ložnice 
Ložnice rodičů je v současnosti vybavená jedním stropním svítidlem ve středu 
ložnice v podobě lustru s převážně přímým světelným tokem, který je zde zástupcem celkového osvětlení. Dále se v místnosti nachází dvě stolní lampičky na nočních stolcích po obou stranách dvoulůžka. 
 
 
6.4.2 Návrh nového osvětlení ložnice 
Nevýhodou současného stavu osvětlenosti prostoru je nedostatečné osvětlení 
šatních skříní a absence dekorativního osvětlení. Dalším nedostatkem je diskomfort při ovládání celkového osvětlení místnosti v podobě závěsného stropního svítidla, jehož vypínač se nachází pouze u vstupu do místnosti. 
 
Tabulka s výčtem použitého osvětlení je uvedena v příloze č. 5. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
63 
 
• Varianta A 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 59: Varianta A: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení ložnice 
 
 
 
V prostoru ložnice je v návrhu pro celkové osvětlení použito centrální stropní 
svítidlo, které svým designem a osazením vydává tlumené příjemné světlo vyžadované pro prostor ložnice. Pro maximalizaci pohodlí při ovládání centrálního svítidla je navržen vypínač s funkcí stmívání u vchodu do místnosti. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 60: Příklad navrhovaného stropního svítidla do ložnice 
 
 
 
V rámci funkčního osvětlení bylo v prostoru navrženo osvětlení šatních skříní 
v podobě tří integrovaných svítidel na horní plochy skříní, které tak zajistí dostatečné osvětlení šatních prostor. 
 
 
64 
 
Nezbytné osvětlení u čela postele je vyřešeno stolními lampičkami zachovanými 
z původního stavu osvětlení. 
 
Zástupcem dekorativního osvětlení je zde nasvětlení obrazů LED páskem na 
stěně naproti čelu postele (montáž viz kapitola 5.3.3). Toto osvětlení zde zároveň funguje jako orientační. Například při noční potřebě jít na toaletu, je rozsvícením tohoto svítidla nižší šance narušit spánek partnera. 
 
Součástí ložnice je i malá knihovna, vedle které je navržena stojací lampa 
s možností stmívání. Tato lampa je zde, díky možnosti libovolného ovládání intenzity světla také zástupcem jisté formy dekorativního osvětlení. 
 
Ovládání osvětlení je v t om t o návrhu řešeno uplatněním 
tzv. „hotelového systému" v podobě umístění vypínačů nejen u vstupu do místnosti, ale i po obou stranách čela postele. Tento systém je zde navržen pro komfort při ovládání dekorativního (orientačního) osvětlení. U vstupu do místnosti jsou také umístěny vypínače pro ovládání centrálního závěsného stropního lustru a pro funkční osvětlení šatních skříní. Lampičky na nočních stolcích a stojací lampa u knihovny disponují vlastním spínačem. 
 
 
6.4.3 Integrace svítidla na šatní skříně 
Funkční osvětlení šatních skříní v ložnici v případě varianty A je řešeno 
zářivkovým lineárním integrovaným osvětlením na ramínku. Toto svítidlo má světelný 
výstup nahoru i dolů a je vhodné pro osvětlení šatních skříní. [49] 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 61: Nábytkové svítidlo pro šatní skříně-Hettich LiteLine Top 
 
 
 
 
 
65 
 
Montáž svítidla na plochu nábytku je uskutečněna pomocí čtyř vrutů 
(viz Obr. 62). Kabeláž je ke zdroji dále vedena po horní ploše skříní pomocí nábytkových profilů. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 62: Montáž nábytkového svítidla Hettich LiteLine Top 
 
 
 
• Varianta B 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 63: Varianta B: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení ložnice 
 
 
 
Cílem této varianty bylo odstranění původního centrálního svítidla, které by 
mohlo být zdrojem nepříjemného oslnění pro ležícího člověka. 
 
Pro celkové osvětlení jsou zde zvolena dvě stropní bodová svítidla na kolejnici 
s umístěním ve volném prostoru po obou stranách postele. V případě svítidla poblíž 
 
 
66 
 
stěny se šatními skříněmi lze jednotlivé lampy na svítidle nasměrovat na úložné 
prostory a nasvětlit tak šatní skříň. 
 
Další změnou oproti předcházející variantě je výběr typu svítidel pro 
dekorativní osvětlení obrazu. Změnou je zde již samotná forma osvětlení v podobě nasvícení obrazů, nikoli jejich podsvícení. Obrazy jsou zde nasvíceny pomocí dvou zápustných stropních bodových světel v sádrokartonovém podhledu s nasměrováním světleného toku na umělecké artefakty. 
 
 
6.5 Koupelna 
 
6.5.1 Stávající osvětlení koupelny 
Koupelna je pomocí přistavěné zástěny rozdělena na dvě části, a to na část s WC 
a na zónu s umyvadlem a vanou. Obě tyto části jsou osvětleny stropními svítidly s polohovatelnými vývody. Tato svítidla zde zastávají funkci celkového i lokálního osvětlení zároveň. 
 
 
6.5.2 Návrh nového osvětlení koupelny 
Osvětlení v koupelně je nedostatečné zejména z hlediska absence svítidel, která 
by osvětlovala skříně po celé délce stěny. 
 
Tabulka s výčtem použitého osvětlení je uvedena v příloze č. 6. 
 
 
 
• Varianta A 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 64: Varianta A: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení koupelny 
67 
 
V návrhu nového osvětlení je funkční osvětlení posíleno o nové zabudované 
bodové osvětlení s možností polohování směru světelného toku, které osvětlí úložné prostory. Zároveň funguje i jako celkové osvětlení prostoru. 
 
Osvětlení nad umyvadlem se zrcadlem zůstává původní, stejně tak jako osvětlení 
koutu s toaletou. 
 
Ovládání osvětlení je zde řešeno dvěma vypínači. Vypínač u vstupu do místnosti 
je vybaven dvěma klapkami, kde jedna spíná osvětlení nad zrcadlem a druhá funguje pro spínání bodových svítidel. Další vypínač v místnosti funguje pro spínání osvětlení na toaletě. 
 
 
 
• Varianta B 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 65: Varianta B: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení koupelny 
 
 
 
Druhá varianta osvětlení koupelny řeší úroveň celkového osvětlení, ale i 
funkčního osvětlení pěti bodovými zápustnými svítidly v sádrokartonovém podhledu. Svítidla disponují možností polohovat směr světelného toku, a tak můžou být například svítidla poblíž umyvadla se zrcadlem nasměrována do této zóny a tyto prostory tak nasvětlit osobě vzhlížející se v zrcadle. 
 
 
 
 
 
68 
 
6.6 Vstupní prostory 
 
6.6.1 Stávající osvětlení vstupního prostoru 
Byt je atypicky řešený, a proto zde chybí klasická vstupní hala. Oddělení 
přímých vstupních prostor se samotným obytným prostorem je řešeno pouze krátkou zástěnou, která funguje také pro umístění nástěnného věšáku pro uložení kabátů a bund. Osvětlení zde chybí, doposud byly vstupní prostory osvětlovány svítidly z kuchyně a jídelny nebo z obývacího pokoje. 
 
 
6.6.2 Návrh nového osvětlení vstupního prostoru 
Tabulka s výčtem použitého osvětlení je uvedena v příloze č. 7. 
 
 
 
• Varianta A 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 66: Varianta A: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení zádveří 
 
 
 
V novém konceptu osvětlení je navrženo použít stropní bodové osvětlení na 
kolejnici s polohovatelným směrem světelného toku. Toto svítidlo designově nenarušuje ráz ostatních osvětlovacích prvků v prostoru a zároveň plně funkčně dostačuje k osvětlení vstupních prostor s věšákem na oblečení a botníkem. 
 
Ovládání osvětlení je zde řešeno pomocí vypínače umístěného u vstupu do bytu. 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 67: Příklad navrženého stropního svítidla na kolejnici 
69 
 
• Varianta B 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 68: Varianta B: Porovnání stávajícího stavu (vlevo) a navrženého řešení (vpravo) 
osvětlení zádveří 
 
 
 
Osvětlení vstupních prostor do bytu je v tomto konceptu řešeno použitím dvou 
nástěnných svítidel se dvěma bodovými lampami s možností nasměrování světelného toku. Svítidla jsou vybrána ve stejném designu, tak aby spolu tvořila vizuálně ucelený koncept. Jedno ze svítidel je umístěné na přistavěné zástěně s nástěnným věšákem a osvětluje tak prostor pro uložení kabátů. Druhé svítidlo je umístěno nad botník. 
 
Ovládání osvětlení je zde řešeno pomocí vypínače se dvěma klapkami, pro 
libovolné spínání jednoho nebo druhého svítidla. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
70 
 
7 VÝPOČET INTENZITY OSVĚTLENÍ V PROGRAMU RELUX 
 
K ukázce výpočtu intenzity osvětlení byl použit program pro světelnou 
techniku a osvětlování Relux. Jedná se o univerzální program pro světelně technické výpočty počtu svítidel a hladin osvětlenosti interiéru i exteriéru s možností realistických 3D zobrazení. Program obsahuje databázi základních zařizovacích prvků a online 
databázi svítidel od různých výrobců. [48] 
 
 
7.1 Vlastní výpočet 
 
Dodržovat předepsanou intenzitu osvětlení je důležité hlavně na různých 
pracovištích. Míra intenzity osvětlení v privátním interiéru je jen doporučená. Z tohoto důvodu a také vzhledem k tomu, že výpočet osvětlení je nad rámec zadání této bakalářské práce, byl ke kontrole intenzity osvětlení vybrán na ukázku pouze jeden pokoj, konkrétně ložnice v navrhované variantě B. (viz kapitola 6.4). 
 
Nejprve bylo nutné definovat prostor ložnice a umístit zařizovací prvky, které se 
zde nacházejí, tedy postel, noční stolky, šatní skříně a knihovnu. Následně byla z online katalogu programu Relux vybrána předem vytipovaná svítidla (viz Příloha č. 5). Při výpočtu osvětlení byla nastavena srovnávací rovina do výšky 0,75 m nad zem a na její úrovni byla tokovou metodou vypočítána intenzita osvětlení. 
 
 
 
Na obrázku s barevně vyznačenou intenzitou osvětlení (viz Obr. 70) lze vidět, že 
stropní svítidla na kolejnici jsou dobrou volbou, neboť pokrývají plošně stejnou intenzitou osvětlení, která je optimální pro ložnice, téměř celý prostor.
 
DISKUSE 
 
Prostor, který člověk obývá je jeho zázemím, ve kterém se cítí bezpečně a 
přirozeně. Obytný prostor spoluvytváří několik aspektů, které se vzájemně ovlivňují a mezi něž se řadí i kvalita osvětlení. 
 
V domácnostech je osvětlení v současné d obě m nohde nekvalitní a
podceňované. Málo či naopak hodně světla se časem, ať chceme nebo ne, projeví na našem fyzickém i duševním zdraví. Současný životní styl je plný stresu, spěchu a narušeného životního prostředí. Dopad těchto stresujících faktorů lze eliminovat psychickou a fyziologickou stabilitou organismu, na které má vysokou zásluhu právě příjemné bydlení. 
 
Příčiny špatného osvětlení obytných prostor autorka přikládá úzkému rozhledu 
běžných spotřebitelů v oblasti svítidel a světelných zdrojů a neznalosti moderních technologií v osvětlování, které je současný trh se světelnou technikou schopen nabídnout. Vlivem velkého množství firem zabývajících se problematikou osvětlenosti a konkurenčního boje mezi nimi vzniká nepřeberné množství nabízených produktů, ve kterém se málokdo dokáže zorientovat, což potom vede i ke špatnému výběru svítidla nebo světelného zdroje. Navrhování kvalitního osvětlení je jedním z nejsložitějších procesů návrhu interiéru vyžadující vysoké znalosti a zkušenosti v dané problematice. K návrhu kvalitního osvětlení je tedy příhodnější využít znalostí profesionála. Je stále více lidí, kteří jsou ochotni si za návrh a koupi špičkového osvětlení připlatit, avšak 
stále jsou spíše menšinou než většinou 
 
V souvislosti s tímto tématem je nutno si uvědomit, že neexistuje jediný, do 
všech interiérů správný a optimální návod, jak osvětlit daný prostor. Návrhář osvětlovacích soustav se musí naučit vnímat prostor a vycítit jeho přednosti a slabiny, potom i velmi strohý byt lze volbou kvalitního osvětlení s odpovídajícím osazením učinit příjemným a útulným prostředím pro žití. Návrh osvětlení je individuální stejně tak, jako návrh kompozice zařizovacích prvků. Každý architekt, designér, či světelný technik navrhne do stejných prostor jiné osvětlení, které se liší ve výběru svítidel, umístění svítidel, osazení a v neposlední řadě také v ceně, která je pro většinu lidí rozhodujícím faktorem, zejména v této ekonomicky nehostinné době. 
 
 
 
 
73 
 
Bezpochybně největším trendem současného osvětlování je využití 
luminiscenčních technologií. Tyto technologie jsou ale využity jen ve zlomku běžných domácností, důvodem je pravděpodobně nedostatečná informovanost a neznalost nových světelných zdrojů a také nedůvěra. Avšak právě v této, již avizované, finančně nepříznivé době by lidé měli dbát vyšších ohledů na kteroukoli úsporu energie, což LED technologie splňuje v té nejvyšší míře. 
 
Z vlastních zkušeností se autorka snažila posoudit kvalitu osvětlení v privátním 
prostoru, ve kterém žije, a novými návrhy docílit kvalitnějšího osvětlení, příjemnějšího pro celkovou fyzickou a psychickou pohodu všech obyvatel bytu. Svítidla byla citlivě vybrána s ohledem na stávající zařizovací prvky a celkovou vizuální podobu prostoru. V tomto případě byl také kladen důraz na adekvátní cenu svítidel vzhledem k finančním možnostem rodiny. Z tohoto důvodu byla i snaha zachovat v každém prostoru alespoň jedno stávající svítidlo. Návrhy osvětlení místností jsou vždy zpracovány ve dvou variantách, pro možnost konzultace výhod a nevýhod jednotlivých použitých světelných soustav. 
 
Autorka sama hodnotí svou práci jako přínosnou, jelikož se dozvěděla spoustu 
nových informací o světelné technice a osvětlování privátních prostor, které v budoucnu využije při své práci. Kvalifikační práce je z pohledu autorky taktéž přínosem pro další studenty, kteří ji mohou využít jako studijní či inspirativní materiál. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
74 
 
ZÁVĚR 
 
Práce dle zadání shrnuje všechny důležité pojmy a poznatky v problematice 
světelné techniky a osvětlování. Podává ucelený souhrn informací týkajících se principů osvětlování privátních obytných prostor. Snahou bylo také vysvětlit vliv osvětlení na psychiku a celkovou pohodu člověka. 
 
Teoretická část této kvalifikační práce nabízí ucelený kompilát všech důležitých 
poznatků pro tvůrčí práci bytového designéra z hlediska tvoření osvětlovacích soustav. 
 
Cílem a stěžejní praktickou částí práce bylo na základě nabytých poznatků 
efektivně navrhnout nové koncepty osvětlení do konkrétních obytných prostor. Řešený interiér je autorce blízký, vzhledem k tomu nebylo příliš obtížné zhodnotit jeho kvalitu osvětlení a navrhnout nové osvětlení odpovídající požadavkům obyvatel bytu. 
 
Cíle bakalářské práce byly splněny a jejich výsledkem je fakt, že způsob 
osvětlování prostor je podmíněn souhrnem mnoha faktorů, které se zároveň ovlivňují a musí se zohledňovat ve všech krocích designérovy práce. Navrhování kvalitního osvětlení je právem označováno jako jeden z nejsložitějších procesů návrhu interiéru vyžadující vysoké znalosti a zkušenosti v dané problematice.